dnes je 13.4.2024

Input:

Rozsudky SDEU v 1. polovině roku 2023

29.8.2023, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 11 minut

2023.1700.1
Rozsudky SDEU v 1. polovině roku 2023

Ing. Martin Sádovský

V 1. polovině roku 2023 vydal Soudní dvůr Evropské unie (dále jen "SDEU" nebo "soud") celkem 21 rozsudků týkajících se výkladu právních ustanovení směrnice Rady č. 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen "směrnice o DPH"). Nejvíce sporných a nejasných otázek vzniklo ve výkladu osvobození od daně, a to celkem v 5 případech. K 6 rozsudkům bylo také vydáno stanovisko generálního advokáta, jenž je obvykle vydáváno ve výkladu nových věcí dosud neprojednávaných.

Zajímavým a velice aktuálním tématem je spor v rozsudku C-282/22 zabývající se zdaněním dobíjecích stanic pro elektrická vozidla. Další zajímavostí je žádost o zrychlené řízení v rozsudku C-519/21, ve kterém předkládající soud žádá o zrychlené řízení podle čl. 105 odst. 1 jednacího řádu SDEU, a to z důvodu dlouhotrvajícího sporu od roku 2012. Podle tohoto článku může předkládající soud nebo výjimečné předseda SDEU po vyslechnutí soudce zpravodaje a generálního advokáta rozhodnout o projednání předběžné otázky ve zrychleném řízení, pokud povaha věci vyžaduje, aby byla projednání bez zbytečného odkladu. Ačkoliv SDEU považuje za zcela legitimní, aby účastníci řízení zjistili svůj rozsah unijních práv co nejdříve, není dlouhotrvající spor tak mimořádně naléhavá situace, aby bylo zrychlení řízení povoleno. Žádost proto předseda SDEU zamítl.

Nárok na odpočet daně

Přehled rozsudků v oblasti nároku na odpočet daně v 1. pol. 2023
VĚC PŘEDMĚT SPORU
C-519/21 Určení osoby povinné k dani a nároku na odpočet daně u výstavby komplexu budov provedené sdružením bez právní osobnosti a prodej bytů členy sdružení
C-127/22 Oprava odpočtu DPH uplatněné na vstupu u vyřazeného majetku
C-114/22 Odepření nároku na odpočet daně u fiktivního plnění, které je podle vnitrostátního občanského práva neplatné

1. V rozsudku ve věci C-127/2 Balgarska telekomunikacionna kompania bylo podstatou sporu v první otázce to, zdali vyřazení majetku posouzeného osobou povinnou k dani jako nepoužitelný v rámci její obvyklé hospodářské činnosti, po němž následuje zdanitelný prodej tohoto majetku jako odpadu, představuje změnu okolností zohledněných při výpočtu výše odpočtu. Ve druhé otázce zkoumá, zda je nutné provést opravu odpočtu daně, pokud byl vyřazený nepoužitelný majetek dobrovolně zničen.

Rozsudek se zabývá výkladem čl. 185 odst. 1 směrnice o DPH, relevantní úprava v ZDPH je obsažena v § 74 odst. 1 ZDPH, přičemž tato ustanovení stanovují povinnost opravy odpočtu daně a jeho snížení, pokud se po podání přiznání k DPH změní okolnosti zohledněné při výpočtu výše tohoto odpočtu. SDEU uvádí, že v daném případě došlo k prodeji vyřazeného majetku (zařízení, vybavení nebo přístroje) jako odpadu, z něhož byla odvedena daň. Proto byla splněna i podmínka pro uplatnění odpočtu daně. SDEU považuje rovněž za irelevantní ve vztahu k posouzení nároku na odpočet daně to, že prodej nespadal do obvyklé ekonomické činnosti osoby povinné k dani a současně, že je zcela na místě i snížení ceny zboží s ohledem na překvalifikování zboží na odpad. Soud tak rozhodl, že vyřazené nepoužitelné zboží, které bylo následně prodáno a bylo předmětem daně, nepředstavuje změnu okolností zohledněných při výpočtu výše odpočtu a osoba povinná k dani není povinna provést snížení odpočtu.

Ve druhé otázce navíc soud posuzuje pojem zničení a ztrátu, které by měly být vykládány v souladu s obvyklým významem těchto pojmů v běžném jazyce. Upřesňuje, že za zničení lze považovat změnu předmětu jeho odstraněním demolicí nebo likvidací. Ztráta majetku znamená být zbaven věci, kterou jsme vlastnili nebo užívali. Ztráta tak nemůže být dobrovolná, zatímco zničení ano. Tyto pojmy souvisí s úpravou provedenou v čl. 185 odst. 2 směrnice o DPH, kdy se oprava neprovádí, pokud dojde k řádně doloženému nebo potvrzenému zničení, ztrátě či krádeži majetku. V dané věci šlo o dobrovolné zničení nepoužitelného majetku osoby povinné k dani, o které soud rozhodl tak, že tato změna nezakládá povinnost provést opravu daně, pokud je zničení řádně prokázáno a odůvodněno a majetek objektivně ztratil veškerý užitek v rámci ekonomické činnosti.

2. V rozsudku ve věci C-114/22 Dyrektor Izby Administracji Skarbowej w Warszawie bylo podstatou sporu odepření nároku na odpočet daně z převodu ochranných známek, z něhož byla daň přiznána a zaplacena, ale podle vnitrostátního polského občanského zákoníku byl převod neplatný, neboť je v rozporu se zásadami společenského soužití.

Soud posuzoval otázku, zdali u uvedeného plnění je možné zpochybnit nárok na odpočet daně, aniž by byl ověřen únik na DPH, resp. vyloučení podvodu na DPH nebo zneužití práva. Ve svém rozsudku soud znovu zopakoval základní principy pro neuznání nároku na odpočet daně. V případě, že byl převod skutečně fiktivní a neuskutečnil se, pak nárok na odpočet daně nevzniká. Pokud by se převod uskutečnil, pak je v zásadě možné odmítnout nárok na odpočet daně pouze v případě podvodu na DPH nebo u zneužití práva.

Osvobození od daně

Přehled rozsudků v osvobození od daně v 1. pol. 2023
VĚC PŘEDMĚT SPORU
C-239/22 Dodání budovy nebo její části před jejím prvním obydlením a pozemku k ní přiléhajícího
C-42/22 Dodání zboží (odkoupené vraky motorových vozidel poškozených při pojistných událostech)
C-664/21 Zákaz předkládání a provádění nových důkazů prokazujících osvobození od daně u dodání zboží do jiného členského státu po provedení daňové kontroly, ale před vydáním výměru
C-620/21 Poskytování sociálních služeb fyzickým osobám s bydlištěm v jiném členském státě, než ve kterém má poskytovatel sídlo své ekonomické činnosti
C-516/21 Nájem trvale instalovaných zařízení a strojů, pokud nájem představuje vedlejší plnění k hlavnímu plnění spočívajícímu v pachtu budovy a tvoří jediné hospodářské plnění

1. Rozsudek C-42/22 Generali Seguros se zabývá otázkou, zdali je osvobozen od daně bez nároku na odpočet daně prodej vraků motorových vozidel havarovaných při pojistných událostech krytých touto pojišťovnou třetím osobám

V dané věci soud rozhodl, že prodej vraků není osvobozen od daně jako osvobozené plnění od daně bez nároku na odpočet daně podle čl. 135 odst. 1 písm. a) směrnice o DPH (pojišťovací a zajišťovací činnosti včetně souvisejících služeb, relevantní úprava podle ZDPH v § 51 odst. 1 písm. e) ZDPH a § 55 ZDPH) a současně se ani nejedná o zboží použitelné výlučné pro osvobozenou činnost podle čl. 136 písm. a) směrnice o DPH (§ 51 odst. 1 písm. m) ZDPH). Nadto soud uzavřel spor i zodpovězením otázky splnění či nesplnění zásady daňové neutrality s tím, že zásada nebrání tomu, aby nebyl osvobozen od daně prodej vraků, pokud jejich nabytí nezaložilo nárok na odpočet daně.

2. Rozsudek ve věci C-516/21 Finanzamt X se zabývá otázkou, zdali je osvobozen od daně nájem trvale instalovaných zařízení a strojů, pokud tento nájem představuje vedlejší plnění k hlavnímu plnění spočívajícímu v osvobozeném pachtu budovy, a pokud tato plnění tvoří jediné hospodářské plnění. Konkrétně osoba povinná k dani pronajímala v rámci pachtovní smlouvy budovu pro chov krůt s trvale instalovanými zařízeními a stroji. Zařízení a stroje zahrnovaly zejména průmyslový spirálový dopravník, který sloužil ke krmení krůt, jakož i systém vytápění, větrání a osvětlení, jenž udržuje teplotu a intenzitu světla přizpůsobenou fázi jejich růstu, zaručující podmínky chovu nezbytné k jejich chovu až do dosažení jejich jateční zralosti ve stanoveném čase. Uvedená zařízení a stroje byly speciálně přizpůsobeny k užívání budovy jako zařízení k chovu takové drůbeže. Poskytovatel pachtu dostával odměnu jak za poskytnutí budovy pro chov, tak také za zařízení a stroje a předpokládal, že celý pacht je osvobozený od daně bez

Nahrávám...
Nahrávám...