dnes je 9.8.2022

Input:

Poskytování služeb v rámci EU

7.8.2012, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Poskytování služeb v rámci EU

Olga Holubová


  • § 9, § 10 až 10g, § 10j, § 94, § 95 a § 108 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (dále jen ZDPH),

  • Čl. 43 až 59a, 144, 146, 196 a 214 Směrnice Rady č. 2006/112/ES (dále jen Směrnice),

  • Prováděcí nařízení Rady č. 282/2011/ES (dále jen Nařízení).


K 1. lednu 2010 se po více než třiceti letech fungování společného systému DPH v Evropském společenství zcela změnila pravidla pro určování místa plnění při poskytování služeb. Ustanovení upravující místo plnění jsou v principu kolizní normou, jež stanoví, který stát má právo na vybrání daně z přidané hodnoty z konkrétní transakce. Kdyby tato norma neexistovala, mohla by být daň ze služby vyžadována jak státem poskytovatele, tak státem příjemce služby, a tak by docházelo k dvojímu zdanění nebo případně i k nezdanění služby v žádném ze zúčastněných členských států. Pravidlem je, že nárok na vybrání daně má pouze ten členský stát, v němž je místo plnění. To je v mnoha případech určeno právní fikcí, někdy však závisí na místě fyzického poskytnutí služby. V roce 2010 byl nastartován několikaletý proces změn v pravidlech pro určování místa plnění. Následující text je určen k jejich vysvětlení, upozornění na ustanovení skýtající možnost dvojího výkladu, na povinnost registrace a zdaňování (uvádění služby do souhrnného hlášení) a na odkazy na daňových dokladech (upozorňuji, že ustanovení týkající se daňových dokladů by měla projít zásadními změnami, s jejichž účinností se počítá od r. 2013). Tematicky je tento článek omezen na obchodování v rámci EU, většina pravidel však platí i pro transakce, jichž se účastní osoby ze třetích zemí. Ustanovení o místě plnění týkající se obchodu se třetími zeměmi nejsou v textu zmíněna.


Status příjemce služby (§ 9 odst. 3 ZDPH)

Pro určení místa plnění při poskytování většiny služeb musí její poskytovatel rozlišovat, zda je osoba, které je služba poskytnuta (dále jen příjemce služby nebo odběratel), osobou povinnou nebo osobou nepovinnou k dani. Místo plnění se totiž posuzuje v každém uvedeném případě jinak. Služby, v nichž je příjemcem osoba povinná k dani, jsou v dalším textu pro zjednodušení označovány zkratkou B2B (business-to-business) a pro služby, jejichž příjemcem je osoba nepovinná k dani, je použita zkratka B2C (business-to-consumer).

Osobami povinnými k dani pro účely určení místa plnění u služeb jsou kromě osob, které jsou uvedeny v § 5 odst. 1 ZDPH (tj. osoby uskutečňující ekonomickou činnost, např. podnikatelé, pronajímatelé, apod.) ještě další dvě skupiny osob. V prvním případě jde o osoby, které při některých úkonech jednají v postavení osoby povinné k dani a při jiných nikoli (§ 9 odst. 3 písm. a) ZDPH).


Příklad 1

Odběrateli služby jsou obec nebo úřad, které vykonávají jak ekonomickou činnost (například pronájem nemovitostí), tak činnost, která není za ekonomickou považována (např. výkon veřejné správy) a při níž proto nejsou osobami povinnými k dani. Bez ohledu na to, ke které z oněch dvou činností službu využijí, považují se pro účely určení jejího místa plnění za osoby povinné k dani. Služba poskytnutá takovým osobám tedy patří do kategorie B2B.


Příklad 2

Odběratelem služby je fyzická osoba-podnikatel, který je současně i jednatelem společnosti s ručením omezeným. Uskutečňuje tedy současně dva druhy činností: ekonomickou činnost (podnikání) a činnost, která není předmětem daně (činnost jednatele). Bez ohledu na to, ke které z oněch dvou činností službu využije, považuje se pro účely určení jejího místa plnění za osobu povinnou k dani. Služba poskytnutá takové osobě tedy patří do kategorie B2B.


Příklad 3

Stejná fyzická osoba, o níž byla řeč v předchozím příkladu (tj. podnikatel a současně jednatel), použije poskytnutou službu pro osobní spotřebu. I když to ze zákona o DPH přímo nevyplývá, je transakce, která je využita pro osobní spotřebu osob povinných k dani nebo jejich zaměstnanců, považována za transakci B2C. Jde o pravidlo, které stanoví Směrnice, ale které nebylo do zákona o DPH implementováno. Ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) ZDPH však je nutno v tomto smyslu vykládat.

Druhou skupinou osob, které se pro účely určení místa plnění považují za osoby povinné k dani, jsou osoby identifikované k dani podle § 96 a 97 ZDPH nebo osoby, které mají podle odpovídajících ustanovení lokálních zákonů o DPH přiděleno DIČ v jiných členských státech. To jsou vždy pouze právnické osoby, které nevykonávají žádnou ekonomickou činnost (tedy nejsou osobami povinnými k dani ve smyslu § 5 ZDPH), ale byly registrovány k DPH, protože pořídily z jiného členského státu zboží nad stanovený limit (v ČR je to 326 tis. Kč), zboží podléhající spotřební dani nebo nový dopravní prostředek.


Příklad 4

Odběratelem služby je výzkumný ústav, který neprovádí žádnou ekonomickou činnost (tj. je osobou nepovinnou k dani) a který není identifikován k dani (nemá přiděleno DIČ). Uvedená služba bude posouzena jako transakce B2C.


Příklad 5

Odběratelem služby je výzkumný ústav, který neprovádí žádnou ekonomickou činnost (tj. je osobou nepovinnou k dani) a který je identifikován k dani (má přiděleno DIČ). Uvedená služba bude pro účely určení místa plnění posouzena jako transakce B2B.

V případech, kdy je kategorie transakce (tj. B2B nebo B2C) pro stanovení místa plnění rozhodující (viz další kapitoly tohoto textu), měl by odběratel jako důkaz, že službu odebírá v postavení osoby povinné k dani a nikoli v rámci osobní spotřeby (např. na dovolené) poskytnout dodavateli své DIČ, případně jiný doklad (např. výpis z obchodního či živnostenského rejstříku, apod.). Může se totiž stát, že příjemce služby z EU, ač je osobou povinnou k dani (a to jediné je při určení místa plnění směrodatné), nebude ještě při přijetí služby k dani registrován, protože mu registrační povinnost vznikne až v důsledku přijetí předmětné služby. V takovém případě nemusí být DIČ příjemce služby okamžitě k dispozici (bude teprve přiděleno, zpravidla během několika dnů). Podle čl. 214 Směrnice má totiž každý členský stát u služeb podle základního pravidla povinnost přidělit DIČ jak poskytovateli, tak příjemci služeb.

Služby s místem plnění podle základního pravidla (§ 9 odst. 1 a 2 ZDPH)

Princip aplikace základního pravidla, resp. obecného ustanovení, a výjimek z tohoto pravidla se oproti roku 2009 nezměnil. Postup plátce při určování místa plnění konkrétní služby by měl být takový, že nejdříve hledá zkoumanou službu ve výjimkách (§ 10 až 10k ZDPH) a nenajde-li ji tam, určí místo plnění podle základního pravidla (§ 9 ZDPH). Stejným způsobem postupoval plátce i v roce 2009 a dříve. Na rozdíl od předchozí úpravy se však od roku 2010 řídí základním pravidlem mnohem větší množina služeb a navíc, jeho použití je poněkud komplikovanější. Jinak se stanoví místo plnění v transakcích B2B a jinak v transakcích B2C. Podle § 9 odst. 1 ZDPH je místem plnění v transakcích B2B místo, kde má příjemce služby sídlo nebo místo podnikání nebo provozovnu, je-li služba poskytnuta provozovně.

V transakcích B2C je dle § 9 odst. 2 ZDPH místem plnění místo, kde má osoba poskytující službu sídlo nebo místo podnikání, případně provozovnu, je-li služba poskytnuta prostřednictvím provozovny. Základním pravidlem se řídí místo plnění např. u poradenských služeb, administrativních služeb, u nájmu movitých věcí (s výjimkou krátkodobého dopravních prostředků), u poskytnutí práv k využití, apod.


Příklad 6

Český plátce DPH poskytne poradenskou službu osobě povinné k dani se sídlem na Slovensku, která však není k dani registrována. Vzhledem k tomu, že odběratelem je osoba povinná k dani, jedná se o transakci B2B. Místo plnění je ve státě odběratele (na Slovensku), a to bez ohledu na to, zda je příjemce služby registrován na Slovensku k dani či nikoli. Jak jsem už uvedla, je povinností každého členského státu přidělit odběrateli služeb s místem pl nění podle § 9 odst. 1 ZDPH DIČ. Slovenský odběratel je povinen podat žádost o registraci k DPH před přijetím služby a má povinnost zdanit přijatou službu pomocí reverse-charge. V této souvislosti upozorňuji, že podle čl. 196 Směrnice je povinen přiznat daň ze služeb podle § 9 odst. 1 ZDPH vždy příjemce služby, pokud je z jiného státu než poskytovatel a služba není osvobozena od daně. Poskytovatel služby má naopak povinnost uvést službu podle základního pravidla s místem plnění v jiném členském státě do souhrnného hlášení, pokud je příjemce k dani registrován (může totiž např. povinnost registrace zanedbat, nebo může být špatně implementována Směrnice do lokálního zákona o DPH) a služba není osvobozena od daně. Důvodem je možnost kontroly, zda byla služba zdaněna, porovnáním souhrnného hlášení na straně poskytovatele a přiznání k DPH na straně příjemce služby. Na dokladu bude mimo jiné uvedeno také ustanovení, podle něhož je místo plnění ve státě příjemce (tj. § 9 odst. 1 ZDPH, popř. i čl. 44 Směrnice) a ustanovení, podle něhož je přiznání daně povinností příjemce služby (tj. čl. 196 Směrnice).


Příklad 7

Český plátce nakoupil licenci (tj. službu poskytnutí práva k využití) od osoby registrované k dani v Rakousku. Místo plnění je podle § 9 odst. 1 ZDPH v ČR, daň je povinen přiznat příjemce služby podle § 108 odst. 1 písm. b) ZDPH. Rakouský poskytovatel uvede službu do svého souhrnného hlášení.


Příklad 8

Podnikatel se sídlem v ČR, neplátce DPH, poskytuje tlumočnické služby osobě registrované k dani v Dánsku. Místo plnění je podle § 9 odst. 1 ZDPH ve státě příjemce služby (tj. v Dánsku), také povinnost přiznat daň má příjemce služby podle § 196 Směrnice. Poskytovatel se naopak stává podle § 94 odst. 11 ZDPH plátcem dnem poskytnutí služby a stíhá ho registrační povinnost podle § 95 odst. 6 zákona o DPH. Službu uvádí ve svém souhrnném hlášení.

Pozn.: V této souvislosti doporučuji sledovat schvalovací proces návrhu novely zákona o DPH, s jejíž účinností se počítá od r. 2013. Podle navržených změn by měl mít podnikatel uvedený v příkladu možnost zachovat si pro ostatní plnění v rámci ČR status neplátce.


Příklad 9

Český plátce – dopravce poskytne službu přepravy zboží ze Švýcarska do Francie, francouzské osobě povinné k dani. Místo plnění je podle § 9 odst. 1 ZDPH (resp. podle čl. 44 Směrnice ve Francii, ale protože se jedná o službu související s dovozem zboží, měla by být osvobozena podle čl. 144 Směrnice. Francouzský příjemce nebude přiznávat daň z této služby, český poskytovatel službu neuvede do souhrnného hlášení. Při té příležitosti upozorňuji, že osvobození se plošně uplatňuje v rámci EU i na jiné služby, např. na služby finanční nebo pojišťovací (čl. 135 Směrnice).


Příklad 10

Nizozemský dopravce poskytl přepravu zboží z ČR na Ukrajinu českému plátci. Místem plnění je dle § 9 odst. 1 ZDPH stát příjemce služby (ČR), avšak služba je osvobozena podle § 69 ZDPH. Na faktuře od dopravce bude pravděpodobně uvedeno, že místo plnění je podle čl. 44 Směrnice (nebo podle odpovídajícího ustanovení belgického zákona o DPH) v ČR, avšak vzhledem k osvobození nebude český příjemce služby zdaňovat v ČR pomocí reverse-charge (osvobození doloží např. smlouvou o přepravě nebo jinak) a nizozemský poskytovatel nebude službu uvádět v souhrnném hlášení. Přeprava zboží při vývozu by měla být osvobozena od daně ve všech státech EU podle čl. 146 odst. 1 písm. e) Směrnice.


Příklad 11

Český plátce přijme reklamní službu od provozovny německé osoby registrované k dani, která je umístěna v ČR. Službu poskytne přímo tato německá provozovna umístěná v ČR s pomocí vlastních zaměstnanců. Místo plnění je podle § 9 odst. 1 ZDPH v ČR, českou daň z přidané hodnoty přiznává provozovna ve svém českém přiznání k DPH (provozovna je totiž ze zákona plátcem) a uvádí ji na faktuře. Český příjemce nezdaňuje dle § 108 odst. 1 písm. b) ZDPH (reverse-charge), protože službu neposkytla osoba povinná k dani neusazená v tuzemsku ve smyslu § 108 odst. 2 ZDPH, ale poskytl ji plátce (tj. česká provozovna německého subjektu), který má povinnost přiznat daň podle § 108 odst. 1 písm. a) ZDPH.


Příklad 12

Český plátce poskytne poradenskou službu týkající se zaměstnávání cizinců v ČR německému občanovi (tj. osobě nepovinné k dani). Místo plnění poradenské služby se řídí základním pravidlem uvedeným v § 9 odst. 2 ZDPH, podle něhož je v transakcích B2C ve státě poskytovatele služby (tj. v ČR). Podle § 108 odst. 1 písm. a) ZDPH je povinen přiznat daň plátce, který plnění uskutečnil. Poskytovatel proto vystavuje fakturu s českou daní na výstupu.

Služby související s nemovitostí (§ 10 ZDPH)

Služby vztahující se k nemovitosti jsou jednou z pěti výjimek ze základního pravidla, u nichž nezáleží na osobách, které se transakce zúčastní. Jinými slovy – tyto výjimky platí jak pro kategorii služeb B2B, tak pro služby B2C.

Místo plnění u služeb souvisejících s nemovitostí se oproti roku 2009 nezměnilo a beze změn zůstává i jejich rozsah. Do jejich demonstrativního výčtu byly sice s novelou 2010 doplněny služby ubytovací, udělení práv na užívání nemovitosti a služby přípravy a koordinace stavebních prací, ale věcně k žádné změně nedochází, neboť podle převažujících výkladů se i u těchto služeb postupovalo v roce 2009 shodně. Mezi služby pokryté ustanovením § 10 ZDPH tak patří výstavba, opravy a rekonstrukce budov, vypracování s tím souvisejících projektů, nájem nebo jiné umožnění použití nemovitosti (mýtné, věcná břemena, apod.). Charakteristická pro tyto služby je vazba na konkrétní nemovitost. V některých státech se za službu související s nemovitostí považuje i služba skladovací. ZDPH však v tomto ohledu mlčí, ani ministerstvo financí nevydalo v této souvislosti žádnou informaci. Ani výklady odborné veřejnosti nejsou zatím sjednoceny.

Problémy mají plátci obvykle i s rozhodováním mezi službou spočívající v práci na movité věci, na straně jedné, a službou vztahující se k nemovitosti, na straně druhé. Obvykle se jedná o montáž nebo opravy různých technologií spojených s budovou. Na úrovni EU není k dispozici žádné vodítko, proto plátcům nezbývá, než při určení, co je či není součástí nemovitosti, respektovat § 120 ObčZ alespoň do doby, než věc vyřeší SDEU 1.

Je důležité, aby si plátce, který služby vztahující se k nemovitosti poskytuje nebo přijímá, uvědomil, že výjimka uvedená v § 10 ZDPH stanoví pouze místo plnění, určí tedy stát, který má právo (a povinnost) vybrat daň. Ustanovení však už neřeší, která ze dvou zúčastněných osob (poskytovatel či příjemce) má povinnost přiznat a zaplatit daň. Vzhledem k tomu, že v tomto ohledu ponechává čl. 194 Směrnice členským státům volnost (narozdíl od služeb podle základního pravidla), je třeba hledat odpověď na tuto otázku pouze v lokálním zákoně (tj. v zákoně o DPH toho státu, v němž je místo plnění dané služby). To je také důvod, proč se tyto služby neuvádějí do souhrnného hlášení. Ne vždy totiž zdaňuje příjemce služby.


Příklad 13

Stavební firma, plátce DPH se sídlem v ČR, provede rekonstrukci nemovitosti na Slovensku. Příjemcem služby je osoba registrovaná k DPH na Slovensku. Místem plnění je dle § 10 ZDPH (resp. čl. 47 Směrnice) Slovensko, proto na faktuře nebude uvedena česká daň. Kdo je povinen přiznat daň na Slovensku, zjistí poskytovatel služby – česká stavební firma ze slovenského zákona o DPH (pouze pro orientaci a bez záruk uvádím, že podle § 69 odst. 2 slovenského zákona o DPH má povinnost přiznat daň příjemce služby, pokud dodavatel není na Slovensku registrován k dani a odběratel je na Slovensku usazen). Do souhrnného hlášení se služba s místem plnění podle § 10 ZDPH neuvádí.


Příklad 14

Stavební firma, plátce DPH se sídlem v ČR, provede rekonstrukci nemovitosti v Polsku. Příjemcem služby je osoba nepovinná k dani. Místem plnění je Polsko, daň proto náleží polskému státu. Osobu povinnou přiznat daň z této služby určuje polský zákon o DPH a lze předpokládat, že to bude poskytovatel.


Příklad 15

Osoba registrovaná k dani se sídlem v Německu vlastní budovu v ČR. Opravu této nemovitosti provádí český plátce. Oprava spočívá v poskytnutí stavebních služeb vymezených v § 92e ZDPH. Místo plnění je podle § 10 ZDPH v ČR. Daň přiznává podle § 108 odst. 1 písm. i) ZDPH příjemce služby – německý vlastník nemovitosti, který se stává plátcem podle § 94 odst. 16 a podle § 95 odst. 6 ZDPH ho stíhá registrační povinnost, a to do 15 dnů ode dne poskytnutí služby. Služby přepravy osob (§ 10a ZDPH)

Ani u služeb přepravy osob nedošlo za celou dobu účinnosti ZDPH k zásadním změnám. Místo plnění je ve státě, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje. Mezinárodní přeprava osob je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně podle § 70 ZDPH. Připomínám, že osvobozena v ČR může být pouze ta část přepravy, která je v ČR předmětem daně (tj. český úsek).


Příklad 16

Autobusový dopravce se sídlem v Polsku, kde je i registrován k DPH, poskytuje službu přepravy osob z Prahy do Liberce příjemci, jímž je osoba nepovinná k dani usazená v ČR. Místem plnění je ČR. Otázkou je, která osoba přiznává daň. Podle některých výkladů se poskytovatel služby stává plátcem DPH v ČR, a to dle § 94 odst. 13 ZDPH. Této výklad však je problematický z následujících důvodů.

Podle § 94 odst. 13 ZDPH se osoba registrovaná k dani v jiném členském státě stává plátcem za podmínky, že jí vznikla povinnost v ČR přiznat a zaplatit daň:

§ 94 odst. 13 ZDPH
„Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, nebo zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, s výjimkou provozoven, prostřednictvím kterých tyto osoby uskutečňují pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, které uskuteční zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku mimo dovozu zboží, se stávají plátcem dnem uskutečnění tohoto plnění, pokud jsou osobou povinnou přiznat a zaplatit daň“.

Do konce roku 2009 ukládal takovou povinnost při poskytnutí služby § 15 odst. 5 ZDPH. Vzhledem ke zrušení tohoto ustanovení k 1. lednu 2010 však už zákon takovou povinnost neukládá.

§ 15 odst. 5 ZDPH (ve znění do 31. 12. 2009)
Při poskytnutí přepravní služby podle § 10 odst. 2 [,,,] zahraniční osobou povinnou k dani nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, s místem plnění v tuzemsku, v případě, kdy nejsou naplněny podmínky pro postup podle odstavce 2, je zahraniční osoba povinná k dani nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která poskytne službu nebo dodá zboží, povinna přiznat a zaplatit daň podle § 108, pokud se nejedná o poskytnutí služby nebo dodání zboží, která jsou osvobozena od daně.

Je tedy otázkou, zda se osoba, která není v tuzemsku k dani registrována a která zde uskutečňuje zdanitelné plnění, stává podle § 94 odst. 13 ZDPH plátcem, jestliže není splněna zákonná podmínka, resp. jestliže jí žádné ustanovení zákona neukládá povinnost daň přiznat a zaplatit. Tuto povinnost ukládá zákon v § 108 ZDPH pouze plátci. Podle mého názoru se proto taková osoba plátcem nestává a následná povinnost registrace a přiznání daně ji nestíhá, a to i přesto, že podle Směrnice by tato povinnost být uložena měla. Pochybení zákonodárce, který v souvisejících ustanoveních nedostatečně reagoval (resp. vůbec nereagoval) na novelizace ustanovení jiných, lze podle mého názoru těžko v tak vysoké míře připsat k tíži daňového subjektu. Existence opačných právních názorů je mně nicméně známa. Je proto vhodné uvést obě výkladové varianty.

V novele zákona, s jejíž účinností se počítá od r. 2013, je tato nesrovnalost již napravena.


Příklad 17

Autobusový dopravce se sídlem v ČR poskytuje službu přepravy osob z Prahy do Paříže české cestovní kanceláři. Místo plnění je ve všech státech, jimiž autobus projíždí, tedy i v ČR. Daň za český úsek se neplatí, neboť tato část služby je osvobozena od daně podle § 70 ZDPH. Daň za přepravní úseky uskutečněné v ostatních státech, v nichž se přeprava koná, se přizná v těchto státech s výjimkou případů, je úsek přepravy osob realizovaný na území daného členského státu osvobozen od daně. Který ze dvou subjektů (poskytovatel či příjemce služby) daň přizná, pokud přeprava osob v dané členské zemi není od daně osvobozena, upravují lokální zákony o DPH dotčených států.

Služby v oblasti kultury, umění, sportu, apod. (§ 10b ZDPH)

Další výjimkou ze základního pravidla pro určení místa plnění jsou služby vzdělávací, vědecké, sportovní, kulturní, zábavní, jejichž charakteristickým znakem je, že jde většinou o hromadnou akci s větším počtem účastníků. Patří sem i pořádání výstav a veletrhů a služby související. Místem plnění těchto služeb je stát, v němž se akce skutečně koná, jestliže je příjemcem služby osoba nepovinná k dani (B2C).

V transakcích B2B je místo plnění ve státě, kde se akce koná, pouze tehdy,je-li předmětem služby poskytnutí oprávnění ke vstupu. V ostatních případech není místo plnění speciálně stanoveno a postupuje se podle ostatních ustanovení (nejčastěji pravděpodobně podle základního pravidla).


Příklad 18

Osoba registrovaná k dani se sídlem v Německu poskytne službu zajištění aktivní účasti na veletrhu v Brně polskému podnikateli. Zajistí v prostorách veletrhu místo na stánek, přívod elektřiny, připojení k internetu a reklamu, pronajme stánek a provede požadované výtvarné zpracování. Místo plnění se řídí základním pravidlem (§ 9 odst. 1 ZDPH) a je v Polsku. Daň přiznává příjemce služby – polský podnikatel.


Příklad 19

Český plátce zabývající se výstavnictvím poskytne službu jinému českému podnikateli. Služba spočívá v prodeji vstupenek na veletrh v Německu. Místo plnění je podle § 10b ZDPH v Německu. Která z obou smluvních stran má povinnost se v Německu zaregistrovat a přiznat daň z předmětné služby, řeší německý zákon o DPH. Obdobně by se posuzovalo místo plnění i v případě poskytnutí možnosti zúčastnit se různých konferencí nebo seminářů, kdy je zákazníkům účtován účastnický poplatek.


Příklad 20

Česká jazyková škola pořádá dětský letní jazykový kurz na Maltě. Nakoupí tam ubytování pro účastníky a nakoupí i letenky. Učitel jazyka je jejím zaměstnancem. Místo plnění u služby samotné výuky je podle § 10b ZDPH na Maltě, místem plnění služeb ubytování a přepravy, které jsou součástí celého balíčku, je podle § 89 odst. 4 ZDPH ČR, protože představují cestovní službu. V ČR bude daň z cestovní služby přiznána poskytovatelem služby a lze předpokládat, že i na Maltě se bude muset poskytovatel zaregistrovat a přiznat daň ze služby výuky. To však řeší maltský zákon o DPH. Kdyby jazyková škola nakoupila i služby učitele jazyka, odpadla by jí povinnost zdaňovat jeho službu na Maltě, protože by tato

Nahrávám...
Nahrávám...