§ 4 ZDPH - Vymezení základních pojmů

V následujících ustanoveních jednotlivých odstavců jsou uvedeny definice základních pojmů, které se v ZDPH používají.

K § 4 odst. 1 písm. a)

Úplatou se rozumí částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého plnění, které jsou poskytnuty v souvislosti s předmětem daně (= za dodání či poskytnutí plnění, které je předmětem daně) a také dotace k ceně. Úplata tedy může být

• hotovostní nebo

• bezhotovostní, například poskytnutím protiplnění (zbožím nebo službou)

Dotací k ceně se rozumí přijaté finanční prostředky z rozpočtu státního, z rozpočtu územních samosprávných celků, z rozpočtu cizího státu, ze státních fondů, z grantů EU nebo podobných, pokud je příjemci dotace stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny a výše slevy se váže k jednotkové ceně plnění. Za dotaci k ceně se nepovažuje zejména dotace k výsledku hospodaření a na pořízení dlouhodobého hmotného i nehmotného majetku.

K § 4 odst. 1 písm. b)

Definice jednotkové ceny je uvedena v písmeně b). Jednotkovou cenou se rozumí cena za jednotku zboží nebo služeb. U služeb se často uvádí cena za časový úsek nebo celková cena za poskytnutou službu jako úkon. Například jednotková cena u zboží 25 Kč/kg, 100 Kč/m, jednotková cena za výkopové práce 500 Kč/m, 600 Kč/hod. Jednotkovou cenu má plátce povinnost uvést jako povinnou náležitost daňového dokladu.

K § 4 odst. 1 písm. c)

Definice daně na výstupu je uvedena v písmeně c). Daní na výstupu je daň uplatněná plátcem za zdanitelné plnění podle § 13 až § 20 nebo z přijaté úplaty vztahující se k tomuto plnění.

K § 4 odst. 1 písm. d)

V písm. d) je definováno, co se rozumí „nadměrným odpočtem”. Jedná se o rozdíl mezi daní na výstupu a odpočtem daně za zdaňovací období v případě, kdy daň na výstupu je nižší než odpočet daně.

K § 4 odst. 1 písm. e)

Definice pojmu správce daně je uvedena v písmeni e). Je jím příslušný finanční úřad, dále ve věci povolení k prodeji za ceny bez daně a při dovozu zboží je jím příslušný celní úřad.

K § 4 odst. 1 písm. f)

Osobou registrovanou k dani je osoba, které bylo předěleno DIČ pro účely DPH v rámci obchodování mezi členskými státy.

K § 4 odst. 1 písm. g)

Definice zahraniční osoby je uvedená v písmeně g). Jedná se o osobu, která nemá na území Evropské unie sídlo, místo podnikání ani místo pobytu.

K § 4 odst. 1 písm. h)

U fyzické osoby se rozumí

1. bydlištěm adresa fyzické osoby uvedená v základním registru obyvatel nebo v jiné obdobné evidenci anebo adresa, kterou fyzická osoba uvedla správci daně, pokud neexistuje důkaz, že tato adresa neodpovídá skutečnosti,
2. místem, kde se obvykle zdržuje, se rozumí místo, kde fyzická osoba obvykle žije z důvodu profesních nebo osobních vazeb. Má-li profesní vazby v jiné zemi než osobní vazby, je místo, kde se obvykle zdržuje, určeno osobními vazbami,
3. místem pobytu se rozumí bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje.

K § 4 odst. 1 písm. i)

Za sídlo osoby povinné k dani se považuje:

• adresa místa jejího vedení, kterým se rozumí místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení osoby povinné k dani, popřípadě místo, kde se schází její vedení; nemá-li fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu.

K § 4 odst. 1 písm. j)

Provozovnou se pro účely zákona o DPH rozumí organizační složka osoby povinné k dani, která může uskutečňovat dodání zboží nebo poskytování služeb, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje.

K § 4 odst. 1 písm. k)

Zbožím, které je předmětem spotřební daně, se rozumí zboží, které je předmětem některé ze spotřebních daní (např. daně z lihu), dále daně z pevných paliv, ze zemního plynu a dalších plynů.

K § 4 odst. 1 písm. m)

Za osvobozenou osobu se považuje osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v jiném členském státě, která je v tomto státě osobou s obdobným postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem.

K § 4 odst. 1 písm. n)

Uskutečněným plněním se rozumí dodání zboží nebo poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková.

K § 4 odst. 2

Zbožím se pro účely zákona o DPH rozumí

1. hmotná věc, s výjimkou peněz a cenných papírů
2. právo stavby
3. živé zvíře
4. lidské tělo a část lidského těla
5. plyn, elektřina, teplo a chlad

Podle nové definice pojmu „zboží” se za zboží považují i nemovitosti [viz písm. a)]. Právo stavby je institut zavedený novým občanským zákoníkem. Jedná se o jedno z věcných práv, práv k určité věci, která mohou náležet jiné osobě než vlastníkovi věci (např. právo zástavní, právo stavby, právo pastvy…)

K § 4 odst. 3

Za zboží se dále považují:

• - bankovky a mince české měny při jejich dodání výrobcem České národní bance,
• - bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny prodávané…